Zájezd do Blatné, Bělčic a Březnice (MěO SDČR České Budějovice)

    Ačkoliv 21. 6. 2013 překračovaly teploty vysoko 30°C, naše členy to od zájezdu neodradilo. Pravda, nebyl plný autobus, někteří přece jen ze zdravotních důvodů vzdali, ale zájezd se přesto vydařil. Našim prvním cílem byl vodní zámek Blatná. Prostory zámku, který patří rodině Hildprandtů, nejsou tak velké, aby se do nich vtěsnal celý autobus, a tak jsme prohlídku absolvovali na dvě party. Tak tomu ostatně bylo v každém z navštívených městeček. Kdo zrovna nebyl na prohlídce zámku, mohl se projít zámeckým parkem s řadou vzácných stromů, vodními plochami (natáčela se tady Šíleně smutná princezna) a hlavně asi s šedesátihlavým stádem daňků, které jsme mohli i nakrmit. Zámek se stále opravuje, na řadě je poslední, nejstarší část, zvaná Rejtův palác. Až bude oprava dokončena, určitě bude návštěva stát za to, už kvůli sbírce loveckých trofejí a dalšímu mobiliáři, který dokumentuje život vesnické šlechty.

    Dalším etapovým cílem byly Bělčice. Tady jsme navštívili sklárnu pana Vlasáka, která se specializuje na výrobu historického skla od antiky po renesanci. Mohli jsme sledovat, opět na dvě party, výrobu číší, pohárů a váz od nabrání sklářské hmoty z pece až po finální produkt. Součástí sklárny je i malá vzorkovna, kde jsme si mohli zakoupit výrobky sklárny. Druhá část se zatím prošla po Bělčicích, které jsou rodištěm známého spisovatele a kreslíře jižních Čech, Ladislava Stehlíka. V jeho rodném domku je malé muzeum, které jsme ovšem z časových důvodů nestihli, ale zašli jsme na hřbitov, kde je spisovatelův hrob. Bělčice pro nás nejsou neznámé, při příležitosti oslav 100. výročí narození spisovatele vystupoval v Bělčicích náš pěvecký soubor Rozmarýn.

    Třetím a posledním místem byla Březnice, a to především kvůli krásnému renesančnímu zámku. Jeho sgrafitová výzdoba snese srovnání s vyhlášenou Litomyšlí. A protože byl čas oběda, ti unavenější si mohli dát oběd v zámecké restauraci a ti otrlejší se vydali na prohlídku Galerie Ludvíka Kuby, březnického rodáka, umístěné v bývalé jezuitské koleji vedle kostela sv. Ignáce a Františka. Ludvík Kuba je označován za českého Van Gogha, proslul zejména obrazy městské architektury začátku minulého století, ale maloval i figurální a přírodní motivy. Pak už jsme se vydali na prohlídku zámku. Jeho posledními majiteli byla maďarská rodina Pálffyovců a na základě Benešových dekretů byl zámek znárodněn. Patří tedy státu. Zámek je ve velice dobrém stavu a i on vypovídá o životě venkovské šlechty. Shodně lze konstatovat, že v obou případech byl zálibou vesnické šlechty lov. Není tam sice tolik loveckých trofejí jako na Konopišti, ale je jich tam dost.

    Tím byl program našeho zájezdu vyčerpán. Všichni jsme ocenili péči, jakou jeho přípravě věnovali organizátoři – paní Hermína Cimbálníková jako průvodkyně, paní Marie Sýkorová jako organizátorka a pan Zdeněk Škoda, který ji obětavě pomáhal. Přes úmorné vedro jsme všichni zájezd zvládli bez újmy na zdraví a už se těšíme na další zájezd v září, který bude na Vyšebrodsko.

Text i foto: Ing. Jiří Polánský, předseda MěO SDČR České Budějovice

p6200043.jpg

p6200044.jpg

p6200045.jpg

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *