Dne 23. září 2011 vyjel z jižních Čech autobus napříč celou českou republikou – směr Jeseníky. Abychom dlouhým sezením příliš neztuhli, byla cesta zpestřena prohlídkou zámku Kunštát, který od 13. do 15. století patřil rodu, ze kterého pocházel král Jiří z Poděbrad. Nedaleko od Kunštátu, na kraji obce Rudka, je v kopci Milenka ukryta jeskyně Blanických rytířů. Jejich klidný spánek hlídá před vchodem mohutný lev. 

    Pak už nás čekala cesta k našemu dočasnému domovu v Karlově Studánce v hotelu Džbán. Lázně založené v roce 1785 se nacházejí v Hrubém Jeseníku v údolí Bílé Opavy.  Založil je arcivévoda Karel Ludvík, velmistr Řádu německých rytířů. Dřevěné lázeňské budovy působí velmi romanticky. Voda z uhličito-železitého pramene je nejen pitná, ale je z ní i vynikající káva. Být v Jeseníkách a nenavštívít jejich dominantu  Praděd – to nelze. Tak jsme svůj pobyt zahájili jeho zdoláním. Autobus nás dovezl k výchozímu bodu, k chatě na Ovčárně. Pak už pěkně po svých až do výše 1492 m. Počasí bylo nádherné a výhled z rozhledny stál za to.

    Hory většinou neskrývají jen poklady přírodní, ale také nerostné. Jeseníky nejsou výjimkou z tohoto pravidla. Památky na důlní činnost našich předků jsou patrné i dnes. Na říčce Olešnici u městečka Zlaté Hory je hornický skanzen s funkčními exponáty. Do Zlatohorské vrchoviny patří i přírodní rezervace Rejvíz – 350 ha. Jsou to chráněná rašeliniště. Nejhezčí je Velké mechové jezírko, ke kterému jsme se lesem a po haťové stezce také vypravili. V penzionu Revíz jsou unikátní vyřezávané židle. Majitel hospody Alfréd Brauner tak zajišťoval štamgastům (když zaplatili) jisté místo u stolu – židli s jejich vyřezávaným portrétem.

    Lázně Jeseník jsou o něco mladší než Karlova Studánka. Vincenc Priessnitz začal léčit své první pacienty v r. 1819. Měl by určitě radost, že to funguje dodnes. V areálu lázní vznikl v r. 2010 unikátní Balneopark. Na pořádně studeném potoce jsou jednotlivá zastavení, kde je možné máčet nohy i ruce. Brrr! Užili jsme si to.

    Zámek Velké Losiny postavili Žerotínové na místě gotické tvrze koncem 16. století. Jsou zde také od roku 1592 lázně, které využívají teplých i studených sirných pramenů. Žerotínové tady také založili ruční výrobu papíru. Manufaktura pracuje od r. 1596 dodnes. Na jejím papíře byla například tištěna Bible kralická v Kralicích nad Oslavou.

    Jeseníky mají dominanty dvě: Praděd a přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně na horském masivu Mravenečník. Tak unikátní dílo jsme přece museli zhlédnout. Elektrárna byla uvedena do provozu v r. 1996. Má dvě nádrže. Dolní napájí říčka Divoká Desná. Z ní je voda čerpána do horní nádrže na vrcholu kopce.  Spádem 510 m pak v době nedostatku elektřiny se v turbinovém režimu vyrábí proud.

    Bruntál je jedním z nejstarších měst založených v českých zemích. Již v r. 1213 to bylo město s horním právem a je ze západní strany vstupní bránou do Jeseníků. Bruntálské panství patřilo pánům z Vrbna, kteří v 16. a 17. století nechali přestavět zámek renesančně s arkádovým nádvořím.. Po Bílé Hoře přešlo celé panství do majetku Řádu německých rytířů.

    Dále naše cesta vedla do Olomouce. Na hradišti vzniklém na soutoku Moravy a Bystřice byl v 11. století založen hrad a od r. 1063 zde bylo také biskupství. Takže je tady na co se dívat: sloup Nejsvětější Trojice - památka UNESCO, kašny, radnice s orlojem, dóm sv. Václava. Prostě samé historické lahůdky.

   Protože chlebem živ je člověk, a to i tím tekutý, zajeli jsme si na exkurzi do Hanušovického pivovaru. Vaří se tady pivo zvané Holba a ta se dá i pít. Jesenicko nechvalně proslulo čarodějnickými procesy. Jejich historie je zachycena v Šumperku v tzv. Geschaderově domě. Šumperk byl založen ve 13. století jako královské město. V 19. století přinesl textilní průmysl do města bohatství a tak pro svou výstavnost bylo nazýváno „Malou Vídní“. Cestou ze Šumperka jsme se zastavili na radu paní Antonové v Jiříkově, kde je Pradědova galerie u Halouzků.. To byla nádhera. Betlém, vyřezávaný obraz „Pradědova říše“, zvířátka, vodník, draci a největší stojící socha v Evropě – 10,5 m vysoký Praděd. Všechno ze dřeva. Báječné zakončení předposledního dne – zítra se jede domů.

    Aby zpáteční cesta stála za to, tak poslední voňavou tečkou bylo zastavení v Lošticích. Víte proč?  No tady se přece už od 15. století vyrábějí syrečky. Oficiální název „tvarůžky“ je jaksi nedokonalý a nevystihuje podstatu této lahůdky. Tak jsme vzali útokem zdejší prodejnu této pochutiny a potom spokojeně pokračovali cestou domů.

    Celý tenhle báječný týden by nebylo možné realizovat nebýt ohromného úsilí a velké haldy práce, kterou měla se sháněním ubytování, zařizování a zajišťování spousty nezbytností paní Sýkorová. Ohromný dík za vše, co pro nás udělala. Poděkování patří i manželům Hrůzovým, kteří svými zkušenostmi zajistili bezproblémový průběh programu celého zájezdu. Nesmíme zapomenout na našeho báječného řidiče p. Wohlschlägela, který nás bezpečně vozil po všech cestách, občas i téměř necestách, a v pořádku nás dopravil domů. Nelze pominout personál hotelu, který pro nás připravil zcela zdarma tři taneční večery. Děkujeme. Ještě jednou velké DÍKY všem, kteří se na zajištění a průběhu zájezdu podíleli. Bylo to báječné a nemělo to chybu.

    Více fotografií je na našem blogu http://senior-cb.blog.cz.

Ivana Johnová, MěO Svazu důchodců ČR České Budějovice
Foto Jiří Polánský